Tato stránka obsahuje informace o strachu u psů ve spojení s hlukem. V případě, že po jejich přečtení budete mít další otázky, kontaktujte, prosím, svého veterináře.
Strach a úzkost jako reakce na hluk, někdy také fóbie ve spojení s hlukem, je jednou z nejčastějších poruch chování u psů. Přibližně 50% populace psů reaguje úzkostně na nějaký druh zvuku.
Častými spouštěči jsou náhlé hlasité zvuky, jako jsou ohňostroje, bouřky, výstřely, zvuky motorů a stavebních prací.
Typické příznaky úzkosti a strachu u psů zahrnují lapání po dechu, třes, popocházení, vyhledávání lidí, skrývání se nebo snaha uniknout, odmítání jídla, nevhodné močení nebo defekace, výraz obličeje a řeč těla svědčící o stresu. Únikové chování, včetně skrývání se, může mít za následek sebepoškozování a/nebo poškození majetku majitele.
Strach a úzkost ve spojení s hlukem působí na psa, který ji prožívá, bez ohledu na vyvolávající příčinu negativně. Jestliže pes nemá adekvátní způsob, jak tyto situace zvládat, je jeho welfare narušeno.
Čti víceTypické příznaky úzkosti a strachu u psů zahrnují lapání po dechu, třes, popocházení, vyhledávání lidí, skrývání se nebo snaha uniknout, odmítání jídla, nevhodné močení nebo defekaci, výraz obličeje a řeč těla svědčící o stresu. Studie prokázaly, že majitelé jsou k příznakům úzkosti u svého psa hodně vnímaví, a že zvířata s úzkostlivými reakcemi na hluk se mohou v jiných situacích chovat zcela normálně, a nelze je vždy popsat jako zvířata s obecně úzkostlivou povahou/temperamentem.
Ostatní příznaky: choulení se, slinění, strnulost, destruktivní chování (např. pokusy uniknout, nebo se schovat), nevhodné vylučování (psi chovaní doma obvykle vylučují venku), pokusy o únik, sebepoškozování, nebo časté polykání.
Nejvhodnější metodou je prevence. Klíčem k prevenci výskytu strachu a úzkosti ve spojení s hlukem (i ostatních úzkostí/anxiet), je poskytnout štěňatům a mladým psům v časném věku možnost poznat širokou škálu rozmanitých zvuků v bezpečném prostředí.
V případě výskytu strachu či úzkosti ve spojení s hlukem je nejvhodnější časná intervence, protože jinak se pes učí z každé negativní zkušenosti spojené s hlukem, která u něj vyvolala strach a úzkost. Zmírnění úzkosti, dokud je odezva zvířete minimální (např. olizování pysků, zívání, pozorování okolí), může být prevencí rozvoje mnohem závažnějších stavů. Časná intervence je důležitá i proto, že bylo prokázáno, že psi trpící strachem z hluku mohou být vnímaví k dalším typům úzkostí/anxiet, např. k separační anxietě a celkové anxietě.
V mnoha případech se majitelé malých psů, kteří se bojí určitých specifických zvuků, mohou mylně domnívat, že jejich pes z toho "vyroste". Není však neobvyklé, že bez léčby se problém zintenzivňuje a rozšiřuje i na další různé zvuky. Ve skutečnosti jsou samovolná vyléčení neobvyklá, a dochází-li k nim, souvisejí většinou s nástupem hluchoty.
Dnešní dostupné terapeutické přístupy mohou být rozděleny takto: úprava prostředí, opatření k úpravě chování, potravní doplňky, ostatní medikace a farmaceutické přípravky. Ve většině případů je úspěšná pouze kombinace výše uvedených možností.
Za účelem pomoci psům trpícím strachem spojeným s hlukem jsou používány medicínské metody (podávání registrovaných léků), a ostatní metody (zahrnující např. potravní doplňky, feromony, rostlinné produkty). Tyto ostatní metody využívají podpůrné přípravky (ne-léky), které při schvalování neprocházejí stejným evaluačním procesem testování účinnosti a bezpečnosti, jako léky. Je důležité zeptat se Vašeho veterináře na nejlepší terapeutický přístup vhodný právě pro Vašeho psa.
Majitel může snadno provést úpravy prostředí, a tak psovi pomoci snížit frekvenci problému. Některé z těchto opatření také představují základ pro dlouhodobé řešení úzkosti a strachu z hluku.
Velmi účinná opatření jsou:
Opatření k úpravě chování jsou klíčem k vyřešení strachu z hluku u psa. Zahrnují obvykle systematickou desenzibilizaci, techniky zvané "Counter conditioning", a techniky zaměřené na naučení psa relaxaci tím, že jej odměňujeme za "relaxační" chování.
Nejprve by měly být vybrány zvuky, na které pes reaguje a kterých se bojí, a jim předcházející zvuky či situace. Poté by měly být seřazeny od těch, které jsou pro psa stresující nejméně, až k těm, které stresují psa nejvíce. Counter conditioning začíná s těmi nejméně stresujícími, ale v případě, že i tyto vyvolávají úzkost z hluku, může být před zahájením metody counter conditioning nejprve nutná systematická desenzibilizace.
Pro více informací kontaktujte svého veterináře, nebo specialistu na poruchy chování u psů.
Čti víceMedicínské a ostatní metody
Za účelem pomoci psům trpícím strachem spojeným s hlukem jsou používány medicínské metody (podávání registrovaných léků), a ostatní metody (zahrnující např. potravní doplňky, feromony, rostlinné produkty). Tyto ostatní metody využívají podpůrné přípravky (ne-léky), které při schvalování neprocházejí stejným evaluačním procesem testování účinnosti a bezpečnosti, jako léky. Je důležité zeptat se Vašeho veterináře na nejlepší terapeutický přístup vhodný právě pro Vašeho psa.